ROMANTICKÁ LEGENDA
Washington Irving a znovuobjevení Alhambry
Jak se ze zanedbané ruiny stala romantická ikona – příběh Washingtona Irvinga, cestovatelů, kteří ho následovali, a legend, které Alhambře dodnes dodávají barvu.
Check dates and availability ↗Zapomenutý palác
Dnes je to těžké si představit, ale po dlouhá období po křesťanském dobytí Alhambra upadala do zapomnění. Dvůr se odstěhoval, paláce sloužily podřadnějším účelům, a na počátku 19. století byly části areálu v troskách, kde mezi chátrajícími nasrídskými sály žili nevítaní obyvatelé a skromné domácnosti. Nejnotoričtější ránu zasadila napoleonská okupace, kdy francouzské jednotky Alhambru obsadily a při ústupu v roce 1812 vyhodily do vzduchu několik jejích věží; tradice praví, že další, ještě ničivější demolici zabránil pouze místní muž, který zneškodnil nálože – příběh obecně vyprávěný spíše jako legenda. Palácové město, které bývalo pýchou al-Andalusu, bylo na čas spíše romantickou ruinou než střeženou památkou. Tento úpadek je nezbytným pozadím jejího znovuobjevení.
Američan v Alhambře
V roce 1829 dorazil do Granady americký spisovatel a diplomat Washington Irving a bylo mu, pozoruhodně, dovoleno usadit se přímo v Alhambře, kde na čas bydlel v místnostech mezi samotnými paláci. Bloudil po nádvořích ve dne i v noci, naslouchal příběhům opatrovníků a místních obyvatel, kteří tam žili, a nasákl atmosférou chátrajících, měsícem ozářených sálů. Z toho vzešla jeho slavná kniha ‚Pověsti Alhambry‘, vydaná roku 1832 – směs cestopisu, historie a převyprávěného folkloru, která zaujala obrovské mezinárodní publikum melancholickou romantikou paláce. Irving Alhambru samozřejmě neobjevil; ale více než kdokoli jiný ji dal do ní zamilovat širší svět, když ji rámoval jako místo kouzla, vybledlé slávy a napůl zapomenutých legend.
Legendy kopce
Součástí Irvingova daru bylo shromáždit a popularizovat příběhy, které se k Alhambře přilnuly, a mnoho návštěvníků si je dodnes napůl vybavuje při procházce. Vyprávějí se pověsti o začarovaném maurském pokladu ukrytém ve sklepeních, který čeká na toho pravého, kdo zlomí kouzlo; o osudem zkřížených princeznách zavřených ve věžích; a nejtrvaleji temná legenda spjatá se Sálem Abencerrajů, kde měla být podle pověsti povražděna urozená rodina, jejíž krev prý potřísnila kašnu – strašidelný příběh obecně považovaný spíše za folklor než doloženou historii. Tyto legendy nejsou střízlivým faktem a dobrý průvodce to řekne otevřeně, ale patří ke kulturní textuře Alhambry. Znát je přidává kamenům vrstvu romantiky, pokud je berete s nadhledem, jako atmosférické příběhy, kterými jsou.
Cestovatelé, kteří následovali
Irving byl nejslavnějším z vlny romantických cestovatelů, umělců a spisovatelů, kteří si z Granady udělali poutní místo. Britští návštěvníci jako spisovatel Richard Ford, jehož živý průvodce formoval to, jak celá generace vnímala Španělsko, a krajinářští umělci jako David Roberts, jehož atmosférické tisky se šířily do širokého oběhu, pomohli ustálit obraz Alhambry jako velké romantické ruiny Evropy. Jejich knihy, náčrty a obrazy proměnily palác v symbol ztraceného, exotického maurského dávnověku, který mocně oslovoval vkus 19. století. Tato záplava pozornosti měla velmi konkrétní účinek: vybudovala pověst a tlak, které nakonec areál zachránily. Alhambra, kterou dnes navštěvujeme, chráněná a obnovená, vděčí za mnohé právě těmto romantickým nadšencům, kteří trvali na tom, že by se svět měl zajímat o chátrající kopec v Andalusii.
Od ruiny ke světovému dědictví
Sláva, kterou romantici vytvořili, pomohla změnit oficiální postoje. V průběhu 19. a 20. století přecházela Alhambra stále více do péče restaurátorů a konzervátorů, kteří zpevnili věže, odkryli a opravili výzdobu a postupně znovu vysadili zahrady – práce, která areálu dala velkou část jeho dnešní podoby. Tato dlouhá kampaň ochrany vyvrcholila v roce 1984, kdy byla Alhambra společně s Generalife zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, později doplněná o čtvrť Albaicín. Při dnešní návštěvě stojí za to připomenout si, že tato pečlivá péče je poměrně nedávná a že palác byl kdysi téměř ztracen. Přísný, časově omezený systém vstupenek s omezenou kapacitou, který může působit tak náročně, je moderní tváří téhož impulzu, který začali romantici: odhodlání, aby byla Alhambra zachována, ne promarněna.